Máma zalomí ruce a pomyslí si, že ten její upadl na hlavu a shání po kuchyni a v ložnici něco, co by bylo „něco“. Když pak mladým nabízí nádobí, povlečení a duchnu po babičce, je slušně nasměrována jinam.  

„Ale mami, radši nám zaplať internet.“ Bum bác a je to tady. Co dělat? Nu, nejprve je třeba vzkřísit omdlelou matku a podat jí první pomoc. Když už je flaška rumu z poloviny v ní a ovívání utěrkou může ubrat na intenzitě, domácnost rodičů se může začít zklidňovat. 

Druhý den se pak paní domu opatrně manžela ptá, kolik že to stojí, ten infernet a jestli si musí vzít půjčku. Manžel si nejprve nechá vysvětlit, oč že to vlastně kráčí a pak se rozesměje.  

Matko, já tě nechápu, kde žiješ. Internet, ne infernet, nestojí nic, protože si jej koupit nemůžeš.“ 

„Tak co to ti mladí vlastně chtějí?“ 

„Oni jen chtějí, abys jim asi zaplatila připojení k internetu. To je celosvětová síť. A protože to v baráku nemají, musí přijet někdo, kdo jim tam natáhne dráty tak jako nám k naší kabelovce. Pak jim tam dají takovou krabičku a je to hotovo.“ 

„A dají mi na to půjčku?“  

„Šmarjá, matko, neblázni. Levný internet v Praze není za miliony. Na to ti stačí pár šupů. A vůbec, víš co, já to zařídím, kdoví co bys zase popletla, ty infernetko.“ 

A tak tedy tatík zjistí, co a jak, osloví výše zvýrazněnou firmu a k mladým se hrnou technici, kteří už ví, co mají dělat a také to dělají. Za hodinku, či dvě už mají mladí krabičku vedle vstupních dveří na zdi a wi-fi signál po celém rozlehlém bytě. Nic složitého.  

Vy se zachovejte naprosto stejně. Klikněte nahoře na modrý „link“ a objednejte co je třeba. O zbytek se postará firma a vy nepotřebujete nic řešit. Mimo tarifu a rychlosti, který si zvolíte dle potřeby, samozřejmě.  

Věřte, že snazší už to nikdy nebude, a proto v klidu využijte nabídky, která je přístupná každému uživateli.