Knihkupectví jsou každý týden přímo zahlcena novými knihami. Kvalita je leckdy nevalná, ale pokud se prodávají i ty méně dobré, je to úplně jedno, hlavně když čtení baví. Dost často se stává, že v knížkách jsou překlepy, nesmyslná slova, kdy člověk musí domyslet, co tím chtěl „básník“ říct a to čtenáře ruší v zážitku.

Obdarujte pak svého blízkého, který vám po přečtení první kapitoly řekne, že našel šest chyb a tudíž s ní končí.
Mám jednu, vydanou v první polovině devadesátých let minulého století a tu žádná v počtu chyb nepřekonala.
Nejveselejší chybou bylo sdělení, že Karel IV. šel na myši. Ale o tom jsem silně zapochybovala.  A když se člověk dočte, že bušil na vraha místo na vrata, přemýšlela jsem, jestli vůbec někdo četl rukopis před vydáním.
Tužkou jsem opravovala chyby, aby mě znovu nerozhodily, až se budu k textu vracet, ale později mi došlo, že rychlejší by asi bylo, kdybych každou přepsala a pak vlepila do desek.
Je mi dost líto takto narychlo vydávaných knih. Příběh může být se sebelepší zápletkou, ale jak je text samá chyba, celkový dojem je zkažený.
Není to ale pravidlem. A jestli jste horliví čtenáři jako já, sice vás chyby mrzí, ale dále se s očekáváním pěkného zážitku „ponořujete“ do dalších příběhů.

Mám radost z toho, že vznikly obchody s levnějšími knihami, kde se skutečně za málo peněz dá pořídit pěkná sbírka kvalitního čtení, nebo oddychovek.
Klasika, kterou studenti potřebují znát k maturitě, se tu dá pořídit velice levně.
 A výprodeje v knihovnách. Tam je to úplný ráj!
Jen je hloupé, že nabízejí třeba třetí díl trilogie, která vás zajímá, ale první dva nemají.
Dokonce na internetu jsou stránky, kde jsou nabízené knížky, které někdo přečetl a už se k nim nechce vracet a prodává je levněji, než se dají koupit třeba v antikvariátech.
Ano, o těch jsem se ještě nezmínila. Tam se dají najít poklady! Myslím, že ani dárkem odtud neurazíte. Pokud není tak ošuntělá, že do světa křičí svou nízkou cenu.
Ale jestli je to výtisk třeba z roku 1926, je jasné, že si obdarovaného vážíte a rozhodně nikdo naštvaný nebude.
Já osobně mám tak staré knížky. Jsou po prarodičích, a i když babička byla čtenářka i červené knihovny, tak čeština z těchto let mě hladí po duši.
Možná zakroutíte hlavou, proč je schovávám, když je na trhu tolik nového, ale to je právě ono. Můžu sledovat, jak se vyvíjel náš rodný jazyk, začíst se do archaismů, které už dnešní generaci mladých nic neříkají a hlavně, je tam skutečně čeština. Nemám ráda knížky, kde si člověk neodpočine od moderních technologíí, protože jsou zmiňovány jako součást života. Samý anglikanismus, občas nějaká vulgarita a popíjení alkoholu.  U toho se neuvolním.
Záleží na každém z nás, jaké literatuře dá přednost. Důležité je, abychom naučili i malé děti lásce k psaným příběhům. Ať na chvíli vypnou počítače, odloží mobily. Odtud načerpají slovní zásobu a budou umět používat česká slova. Teprve pak si uvědomí, jak je naše řeč krásná.